Teorie normalizačních procesů
Teorie jsou důležitými nástroji ve světě zdravotnictví a společenských věd. Je však důležité zvážit, jak jsou formovány a jak informují každodenní praxi.
V tomto článku autoři diskutují o teorii normalizačního procesu, která vysvětluje, jak se nové technologie, způsoby jednání a způsoby práce běžně začleňují do každodenní praxe.
Cílem teorie je prozkoumat, jak organizace zpočátku přinášejí praxi do praxe. Zkoumá, jak se praktiky stávají součástí každodenní práce a jak jsou udržovány a reprodukovány v rámci organizace.
Stručně řečeno, teorie navrhuje, že:
- Praktiky se rutinně začleňují – nebo normalizují – v sociálních kontextech jako výsledek toho, že lidé pracují, individuálně i kolektivně, na jejich uzákonění.
- Práce na uzákonění praxe je podporována nebo potlačována působením generativních mechanismů (soudržnost, kognitivní účast, kolektivní akce, reflexivní monitorování), jejichž prostřednictvím je vyjádřena lidská svoboda jednání.
- Produkce a reprodukce praxe vyžaduje neustálé investice agentů do souborů akcí, které jsou přenášeny v čase a prostoru.
Více o tom, jak a proč byla teorie normalizačního procesu vyvinuta, se dozvíte zde.